Tak jako každý rok jsme ani letos neporušili tradici Vánoční besídky. V našem případě to znamená, že poslední schůzka před Štědrým dnem (a protože přes vánoce zachováváme klid, tak i poslední schůzka v kalendářním roce) je pojatá trochu odlišněji od jiných schůzek. Prostě vánočně.
Sešli jsme se ve 4 hodiny v Urbance. Ale místo naší klubovny jsme zamířili do sněmovní místnosti, kde už Víťa v kamnech zapaloval oheň. Postupně přišla hromada vlčat (Horymýr, Jakub, Honza, Honza, Matěj, Matouš, Patrik, Sam, Štěpán, Vojta a Vojta) a všichni vedoucí (Křeček, Víťa, Peťuna, Řízek a jako poslední Eliáš, ale ten končil pozdě ve škole a bylo mu to omluveno. Nejdříve jsme připravili notebook a projektor na promítání pohádky a potom jsme přinesli matrace (aby vlčáci měli kde ležet, my vedoucí jsme obsadili křesla a židle).
Nástup, Víťa zapsal docházku a přišlo na řadu hlasování o nejhezčího vedoucího. Zcela „nestraně“ musím zhodnotit, že se začalo ze špatné strany, protože na mě, který jsem byl na druhé straně řady, nezůstal ani jeden hlas. Ale dá se říct, že drtivě (6 z 11 hlasů) vyhrál Eliáš a my ostatní jsme jen paběrkovali (hlas nebo dva, víc snad nikdo nedostal). Potom jsme šli hrát můj „kvíz“ z historie naší smečky. Otázek bylo jen 10, ale většina vedoucích se silně zapotila (např: jak dlouho trval nejdelší tábor, kolik vůdců měla naše smečka od svého vzniku do současnosti a podobné špeky). Nejlepší vlčáci měli 4 správné odpovědi, u vedoucích to bylo lepší. Víťa měl 8 správně (ale jednu otázku kvůli konzultaci věděl dopředu), Řízek s Peťunou měli 7 dobrých odpovědí, ale Eliáš se svými 2 správnými odpověďmi silně pohořel.
A přišel hlavní vrchol večera a to promítání pohádky. Nakonec zvítězila pohádka „Zpátky do divočiny“ (2021). V půlce filmu byla povinná přestávka (wc) a také tombola. Vlčáci i vedoucí totiž měli přinést malý dárek. Víťa s Peťunou udělali náhodný los a dárky pak rozdali. Každý dostal něco (u mě to byl angličák), napili jsme se Kofoly a šlo se na druhou půlku filmu.
Po promítání vlčata naskákala na Eliáše (výraz jeho tváře ukazoval, že by potřeboval suspenzor). Byla tu i sázka, zda někdo dosáhne až na nejvyšší místo stropu. Jako základ byl vyvolen Víťa, na ramena mu vylezl Eliáš, na něj bylo vysazeno jedno vlče a to do ruky vzalo francouzskou hůl. Díky tomu jsme se dostali až „nahoru“. A to už bylo půl osmé, takže Víťa začal vlčata rozvážet přímo domů. Jako vedoucí jsme v klubovně zůstali ještě pár hodin po odjezdu vlčat, kolem 8 hodiny se na nás přišel podívat Vašek, hráli hry na Víťově Nintendu Switch, mluvili o všem možném a jedli vše, co zbylo (včetně dovezené pizzy) a jak uhodila půlnoc, tak jsme se začali rozcházet domů.
Celý večer stál za to a za rok to jistě zopakujeme
Zapsal Křeček, 17.12.2021