Rubriky
vlčácká kronika

Schůzka 10. 12. 2021

Sešli jsme se ve 4 hodiny a část vlčat už sjížděla kopeček vedle Urbanky (přinesli si boby/pekáče). Mezi Peťunou, Eliášem, Řízkem, Víťou, mnou a částí vlčat vypukla koulovačka. Řízek si po čase vzal lopatu a začal odklízet sníh ze schodů. Přesto se zásahům od (v podstatě všech) sem tam nevyhnul. Víťa začal dělat zápis přítomných (mě opět vynechal, prý abych neměl špatný průměr). V jedné chvíli Řízek pojal podezření, že jedna koule přilétla ode mě (no, možné to je) a rozhodl se, že na lopatu nabere sníh a hodí ho na mě. Já se ale takticky přemístil za Víťu. Řízek sice strefil směr, ale Víťa mě (nechtěně) zachránil a hromadu sněhu schytal za mě. Dokonce 2x za sebou. Díky vůdče za záchranu 😉 (ne že by to měl v úmyslu, prostě stál tomu sněhu v cestě). Potom jsme se oba přemístili mimo Řízkův dostřel. Po nástupu Víťa dodělal docházku (přišli: Eliáš, Horymír, Jakub, Honza, Karel, Matěj, Matouš, Patrik, Vojtěch a Vojtěch) a šlo se jezdit. Přidali se i někteří vedoucí. Víťova bunda klouzala nejlépe (měl nejdelší dojezd). Sníh už byl uklouzaný tak, že vlčáci končili až na parkovišti pro auta. A měli velkou srandu z toho metrového doskoku.

Potom jsme se přesunuli na hřiště. Vyšlapali jsme velký kruh a rozdělili ho na třetiny. V jedné jsem byl já s Eliášem, v druhé Víťa a ve třetí Řízek s Peťunou (a ke každému vlčata). Úkolem bylo postavit minimálně 1, maximálně 3 věže ze sněhu s minimální výškou „do Řízkova pasu“. Eliášův a můj tým zvládl 3 věže, stejně jako Peťunův a Řízkův, u Víti stihli věže jen 2. Cílem bylo věže sestřelit, ale při střelbě se muselo zůstat ve své třetině (a věže se nesměli bránit tělem). Vlčata začala pálit klasickými koulemi, co umačkala. Já jsem udělal velkou kouli a hned na první pokud zasáhl jednu ze 2 Víťových věží. A ta se v půlce zlomila a padla. Stejný postup zvolil i Peťuna a sejmul jednu věž u mě a následně i u Víťi. Následně padla další věž u Peťuny i u nás (to, že Víťův tým přišel o věže, jim nezabránilo v tom, aby nás ostřelovali 😀 ). Peťunův tým měl nakonec větší štěstí a sestřelil i zbytek našich věží (jako munici používali i části svých sestřelených věží). Takže vítězství? No, než to Víťa stihl vyhlásit, tak padla poslední věž u Peťunova týmu, takže jako autor zápisu si zcela nezaujatě dovolím prohlásit, že to byla remíza 🙂 (Peťuna nesouhlasil, ale nenapsal zápis, takže smůla).

Potom jsme se (někteří dost promočení) přesunuli zpět k Urbance a ještě chvilku jezdili. Vlčata na svých pekáčích/bobech, Řízek si vzal lopatu na odhazování sněhu (i Peťuna to zkusil), Víťa jezdil na zádech po své bundě, Eliáš břeh zdolal kotoulem vpřed a Peťuna ho trumfnul a kopec „sjel“ kotoulem vzad.

Byli jsme mokří, někteří zmrzlí, ale všichni šťastní za super schůzku. Nástup, pokřik a konec. A příští týden nás čeká vánoční besídka 🙂

Zapsáno Křekem 15.12.2021