Sešli jsme se v sobotu (4.12.2021) v 9 hodin ráno u Urbanky. Z vedoucích jsem tam byl já (Křeček), Víťa (s dcerkou Zorkou, kterou celou výpravu nesl na zádech – odolná holčina, když venku bylo permanentně pod nulou), Řízek (na kterého se čekalo, protože přijížděl z Hradce Králové), Peťuna a Eliáš, který se díky chybě v on-line kalendáři k Urbance dostavil už v 8 (jo, byl tam bezkonkurenčně první, nikdo na něj neměl a to ještě večer měl „věneček“). A vlčat se dnes dostavilo 5 (Horymír, Vojta, Honza, Patrik, Kuba), takže to bylo vyrovnané.
Poté, co přišel Řízek a Víťa se vrátil z nákupu, jsme konečně vyrazili. A hned u březové aleje Peťuna vyhlásil „nálet“. Nějaké „ztráty“ byly, vždy je někdo vidět nebo vystrčí hlavu. A pokračovali jsme dál, nad hřbitovem si svou chvilku vybral Řízek a mi ostatní se schovávali. U Tabáčnice vlčáci hádali, jak se jmenuje Ovčín a Tabáčnice. Nikdo nevěděl. No, snad si to alespoň jeden zapamatuje do příště. Přes další Nálet jsme se dostali až k lesu, kde naopak následovala hra Povodeň. Pár se nás „utopilo“.
Pak jsme se vydali směrem k Vápenkám. Po cestě Peťuna vymyslel „kamenný golf“. Vlčata se snažila a přes provizorní „golfovou hůl“ (prostě klacek, co ležel poblíž) a „míček“ (neforemný kámen, co ležel na cestě) se obě skupinky vlčat (na hru byli rozděleni do dvou týmů) dostali do cíle. Mezitím jsem začal sbírat vršky trávy („uschlé květy“), co byly podél cesty. Po Víťově dotazu, proč to dělám, jsem odpověděl, že z toho bude super troud a stačilo by vykřesat jiskru (křesadlo jsem měl já i Víťa) a chytne to. Víťa tomu na začátku moc nevěřil, ale když viděl mě, tak sbíral také (já jsem si opatřil ještě trochu chrastí, aby pak bylo co přikládat). Vlčáci mezi tím dohráli golf (dostali se i přes zákeřný příkop) a šli jsme dále.
Kousek nad Vápenkami jsme (snad po sté) říkali vlčatům, aby na ten led neskákali, protože je pod ním voda a mohli by se probořit. No, co se nestalo. jedno z vlčat našich pokynů nedalo, na led skočilo a samozřejmě se probořilo. Boty mokré, kalhoty mokré po kolena (hezky si do té vody „sedl“) a venku mínus 2. Naštěstí Vápenky byly jen 100 metrů daleko, takže se vypustily další aktivity (byla v plánu hra, kdo rozdělá oheň rychleji – zda vedoucí s křesadlem nebo vlčata se sirkami/zapalovačem) a rychle se šlo k ohništi. Víťa vyndal křesadlo, nastavil se sesbíraný troud a na třetí křísnutí to Víťovi vyšlo a tráva hořela (já byl rád, že jsem měl pravdu a Víťa, že se mu to povedlo). Stačilo přidat chrastí, dřevo a už hořel oheň. Mokré vlče se sušilo a ostatní se vydali pro další dřevo do lesa. Když ho byl dostatek, tak jsme si vyndali párky (buřty, klobásy, prostě kdo co měl) a nad ohněm si je opekli.
Po obědě jsme si zahráli hru „Brány“. S výjimkou Víti (který se staral o svou roční holčičku) jsme hráli všichni vedoucí i všechna vlčata. Princip hry byl jednoduchý. Vedoucí se rozestavili do linky a každý (nezávisle na ostatních) si pro každé vlče určil jednu barvu (výběr byl zelená, modrá, červená). A vlčata k nám postupně běhala a měla uhodnout, jakou barvu mají. A když uhodla u mě (byl jsem první), tak běželi k Řízkovi, Eliášovi a poslední byl Peťuna. Když uhodli všechny 4 „brány“, tak vyhráli. Ale stačilo jednou neuhodnout a vlče šlo na konec řady a zkoušelo to znovu (při dalším pokusu mělo stejnou barvu, takže nejdéle při třetím pokusu barvu musel barvu uhodnout). Nakonec to zvládli všichni, sbalili jsme se a vydali směrem na Vaňkovku. Zorka při odchodu Víťovi na zádech (v „nosítku“) usnula a hezky spala do té doby, než jsme vyšli nad Ovčínem). V lese jsme narazili na partu myslivců (cca 15 lidí a 6-8 psů), co se vydali na lov. U rybníka (odbočka na Dobrouč) vznikl nápad, čí „cokoliv“ (co je u cesty) prorazí led (instinktivně jsme vlčata k ledu už pustit nechtěli). Sníh se ukázal moc měkký, nakonec vítězili větší kameny (ale bylo jich jen pár, většina se zmrzlé země pustit nechtěla). V lese byla hodně rozježděná cesta, ale nevadilo to, šli jsme dál. U Vaňkovky jsme zjistili, že je tam nové posezení a výtok pramene byl osazen boudičkou. Následoval další nálet (už tak dvanáctný, co dnes byl) a poté měli vlčáci dohnat Víťu. Ale museli se držet rukama a alespoň jeden z nich se pořád musel držet nějakého stromu. Trvalo jim to snad 10 minut (jo, Víťa nepostál a pořád šel dopředu), ale nakonec ho dohnali. A to už jsme vyšli nad Ovčínem. U Tabáčnice začal být Nálet krizový. Odpočítávalo se totiž už od 4. A u hřbitova už se neschoval nikdo, protože tam bylo už jen „nálet->nula->výbuch“. Po chvilce jsme došli k Urbance a skvělou výpravu ve 14:15 ukončili 😊
Vlčáky si rozebrali rodiče a vedoucí se rozešli domů.
Zapsal Křeček, toho času už skoro inventář 1. (dříve 2.) smečky Letohrad
